EMO

Vše kolem EMO stylu...

Vaše příběhy



Láska je slepá

12.11.2012 by Alcha89 - alcha89@email.cz

Karolina, slepá dívka. Od narození nevidí svět kolem sebe. Její rodiče s tím nemohou nic udělat na operaci nemají dost peněz, vhodný dárce se nenajde. Matka z pocitu viny spáchá sebevraždu. Byla to přeci její chyba! Kdyby jen zjistila ze je těhotná včas… nemusela si dát tu osudnou sklenku vína. Po několika měsících, po tom co matka zemřela se zjistí že je to dědičný… Otec si uvědomí že jeho strýc je slepý… i on spáchá sebevraždu. Strýce vezme s sebou. Karolina to nemůže unést, tolik zmařených životů jen kvůli ní… Chce jít ve stopách otce a matky, vzít si život. Ale jak? Když člověk neví kde je nůž, žiletka ani prášky… přitom bydlí v přízemí, pod neustálím dozorem v psychiatrické léčebně, kam se posléze dostala.
Karolinu neustále utišují, pomáhají sestry. Jednoho dne se na pokoj staví mladý muž s příjemným hlasem. Spletl si pokoj, hodlá se omluvit a spěšně odejít, ale všimne si Karol jak tam jen tak leží. Její ramena se otřásají vzlyky, hrudník se jí vypíná a zase klesá v nepravidelném tempu, ale oči, oči jsou suché. Soucit a zvědavost ho dostanou dál než měl v úmyslu, Karol si ho všimne. Polekaně si sedne přitáhne si peřinu blíž k tělu a rozhlíží se po pokoji v zoufalé snaze něco postřehnout. „Klid“ ozve se mladík, „spletl jsem si pokoj“ dodá a chystá se odejít. „NE“ nechoďte křikne Karol a otočí se po zvuku hlasu. „Prosím, máte krásný hlas, jako… jako…otec.“ Dodá a rozvzlyká se ještě více než před tím. „Tšš, klid, co se děje?“ zeptá se mladý muž ve snaze dívku utěšit. Po dlouhé době našla Karol někoho, komu se může svěřit někoho kdo jí vyslechne, a nebudu při tom jen krčit rameny a utěšovat ji slovy „to bude dobré“. Tento člověk si prožil za svůj krátký život, spousty věcí které někdo za celý život nepozná. Jeho hlas byl vyztužen hněvem, který za stěnou smutku a žalu nebyl znát. Tento člověk se odhodlal zdolat všechny překážky, které mu osud přichystal bolest a smutek nechat daleko za sebou a už se nikdy neohlížet, ale na nic se nedá zapomenout, před ničím se nedá utéct ani kdyby si běžel až na konec toho ubohého a krutého světa! Nezbývá ti nic jiného než s tím žít.
To všechno Karol poznala z jediné věty, kterou vypustil z úst. A Derek , uviděl v té ubohé skořápce pevnou a silnou vůli, která se ale bez opory sama nepostaví. A nikdo jí nebyl ochoten hodit záchranný kruh, proč taky zachraňovat utopeného. Ale jeden se musí potopit až na úplné dno aby se mohl odrazit.
Derek se jí rozhodl pomoci, i kdyby ho to stálo život. Derek Karol vyprávěl jak se on musel poprat se smrtí sestry, „to já jsem měl řídit, já jsem měl sedět na jejím místě“ říkával zlomeným hlasem. Derek se jednou na party s kamarády opil, Aneta tam byla taky, ale nepila tolik jako on. Řídit měl Derek měl řidičák a praxi, ale v tomto stavu nemohl. Aneta dostala řidičák teprve nedávno… a když jí do cesty vběhla ta srna… strhla volant do protisměru, kde do nich narazilo další auto, Derek se probral v nemocnici, zatímco jeho sestra už ne…
Karol a Derek spřátelili, Karol v něm cítila podporu o pochopení, které dlouho nenacházela. Derek byl rád, že s někým tráví čas, že může někomu pomoct, a také pochopení pro jeho unavený úsměv a ztrápené oči, které Karol nemohla vidět, ale poznala to podle jeho hlasu. Derek byl pevně odhodlán postavit Karol na nohy. Když už jeden život zničil, musí další vzkřísit.
Měli se rádi, byli to spřízněné duše.
Jednoho dne se pro Karol našel dárce, a nemocnice se spolu s Derekem složila, ale Derek dal tu nejpodstatnější část. Karol byla nadšená, bude mít oči!
Když se Karol po operaci probrala, uviděla před sebou Dereka, jak jí drží za ruku. Ale něco na něm jí nesedělo…. Byl slepý! To ne řekla si Karol. Karol se s tím snažila vyrovnat, říkala jsi, že se s tím poperou a že, to zvládnou. Ale nezvládli, hlavně Karol ne… Musela se o Dereka starat jako o malé dítě. Jednou to už nevydržela a udělala tu hroznou věc. Rozešla se s ním, nechala ho plavat, pustila ho ke dnu, z kterého právě on jí pomohl se dostat. Pro Dereka to byla rána pod pás, nikdy ho nenapadlo, že potom co pro ní udělal se ona takhle zachová… Jak mohla… Sice ho to hodně trápilo, ale zapřísáhl se že jí pomůže, i kdyby za to měl zaplatit životem. Byl rád za každou chvilku strávenou s ní.
Derek se rozloučil se životem, ale ještě před tím než tak učinil, musel udělat jednu věc. Věděl, že by správně neměl, ale on musel…
Karol dostala dopis, byl psán kostrbatým písmem, byl od jistého Dereka Weise. Karol se rozklepaly prsty, otevřel obálku. Četla.

Milá Karol,
Přeji ti hodně štěstí do života, užívej si ho, dokud můžeš. A opatruj oči, moje oči.
S láskou Derek




P.S. Příběh je poněkud převzatý. Mám psát dál?




Vaše komentáře:

Alcha89   alcha89@email.cz Hlasů: 211 - Hlasuj, toto se mi líbí!       17.12.2012 | 18:16

wim je to trochu prehnany... dekuju

Cass   elhent@seznam.cz Hlasů: 214 - Hlasuj, toto se mi líbí!       13.12.2012 | 19:35

Dost psycho, ale máš výjimečnej talent pro dramatičnost ´=)







Přidejte svůj komentář:

Nick:
E-mail:
Opište pozpátku:  99386
Zpráva:

Nezůstávejte pouze u komentářů, přijďte si také pokecat online do našeho super EMO chatu.



?>