EMO

Vše kolem EMO stylu...

Vaše příběhy



Nenávidím Vás!!!

26.12.2011 by Steby - ewushka.emily.sudols​ka@seznam.cz

Ráno. Den jako každý jiný. Vstanu jdu hned do koupelny, kde si udělám něco s vlasama a nalíčím se, pak si naházím do tašky věci do školy, seběhnu dolů do přízemí našeho rodinného domu. "Nebudeš snídat?," zeptá se mě máma. "Ne, musím už jít píšeme z matiky a já se na to potřebuju ještě podívat," řeknu. Lhal jsem nepíšeme žádný test. Do školy ale musím jít dřív, jinak se jim nevyhnu. Nenávidím ty jejich pohledy!!Pomluvy!!

Do školy se mi nechce zase mi budou nadávat do teploušů a možná i šikanovat!! Jdu ulicemi směrem ke škole lidé se otáčejí,skupinky holek si mezi sebou špitají a pak vyprsknou smíchy.Snažím se je ignorovat ale jde to těžko,jak by vám bylo kdyby na vás lidé křičeli na veřejnosti? Zrychlím krok, za chvíli se přede mnou objeví škola. Před hlavní budovou už jsou hloučky dětí ostatní chodí do budovy. Vejdu do toho domu hrůzy a namířím si to hned ke své skříňce. "Hele přichází naše emařka už si se dneska řezala? ," "To nemohla stihnout nejdřív se musela napatlat make-upem ," takových posměšků je mnohem víc! Jsem zamyšlený najednou do mě strčí nějaký kluk. "Jééé promiň pozor aby ses nerozbrečela! ," řekne. Všichni vybuchnou smíchy! Dojdu ke své skříňce hodím do ní tašku třísknu s ní a vyběhnu ze školy.

Běžím do parku, z očí mi tečou slzy, sesunu se na zem a začnu brečet ještě víc sundám si návleky z rukou. Jsou tam jizvy. Proč? Proč mě nemůžou brát takovou jaká jsem a musí mě pořád pomlouvat?! Už nemám nikoho! Máma na mě nemá čas a můj kámoš se před měsícem odstěhoval. Můj jediný kamarád!

Ve škole zvoní na přípravu zvednu se a jdu do školy. Utřu si rozmazanou řasenku. Zvoní. Doběhnu do třídy kde už je učitelka. "Stalo se něco? ," ptá se. "Ne nic. ," .Sednu si na své místo vyházím na stůl učebnice a zapisuju si výklad.

Máme polední pauzu.Vylítnu ze školy a zamířím do jídelny.Po tom mám ještě ve škole hodinu, jak já jí nenávidím!

Po škole jdu pomalu domů nikam nespěchám. Někdo do mě zezadu strčí. Jsou to oni ječí, kopají mě, já se jen choulím a křičím ať přestanou, a oni pak se smíchem utečou. Běžím domů, tohle už bylo moc, slané slzy mi tečou po tvářích. Vejdu do našeho domu. Ticho. Jdu nahoru do svého pokoje kde vyndám papír a pomalu píšu dopis. Pustím si mou oblíbenou kapelu dopis jsem nechal ležet dole v obýváku. Poslouchám tak půl hodiny a brečím pak vytáhnu z šuplíku žiletku sednu si do křesla silně přejedu po vnitřním předloktím, teče z něj spousta krve a já jenom zašeptám... "Nenávidím vás!!! ,"


Zůstal jenom dopis na rozloučenou:
Milá maminko, vím že budeš smutná až mě nahoře najdeš ale pro mě to bylo jediné řešení, dalo by se to řešit jinak, ale já se jich bálä. Prosím nebreč pro mě já už jsem nemohla dál… Navždy Tě budu milovat a uctívat.
Tvoje Emily




Vaše komentáře:

Kristýna   Hlasů: 235 - Hlasuj, toto se mi líbí!       27.10.2012 | 17:38

Takovýhle zlí lidi by si měli nejdřív uklidit před svým práhem a pak teprv kecat do druhejch. Hlavního hrdinu/? hrdinku naprosto chápu, i když nejsem EMO ;). Pro mě jste vy, EMO lidi, hrdinové, kteří se staví proti většině často na svůj vlastní úkor. Neodsuzuju vás, nikdo nemá právo říkat druhému, jak má a nemá žít.







Přidejte svůj komentář:

Nick:
E-mail:
Opište pozpátku:  32860
Zpráva:

Nezůstávejte pouze u komentářů, přijďte si také pokecat online do našeho super EMO chatu.



?>