EMO

Vše kolem EMO stylu...

Vaše příběhy



Kira a Mr. Vicious

14.08.2011 by Mr. Vicious - mikeslash@seznam.cz

Byli dva. Protipóly, klad a zápor, pozitiv a negativ…
Lidé mezi sebou mají různé bytosti, většinou to však ani nepoznají. Tihle dva to o sobě věděli, poznali v sobě navzájem zbytek své duše v tom druhém, viděli kompletnost. Co jednomu chybělo, cítil uvnitř toho druhého. Dva andělé.. poznali se aniž by padlo slovo. Anděl Kirinka a Vicious… Pravda, Kirince citově slepý Vicious mohl vděčit za to že mu otevřela oči, on sám totiž netušil co ve skutečnosti je, než se objevila ona… Ona v tomto případě znamená naprosto nádhernou bytost, jeden by ani neřekl ze je andělem temnoty…
Vicious seděl na kameni, západ slunce bývá hezký… Je kýčovitý, ale nemusí u něj přemýšlet nad svou nejistotou existence. Náhle za sebou uslyšel zašustění… Hejno vran?… Když se otočil, spatřil ji. Líně se nesoucí oblaka nad krvavým sluncem, siluety stromů bez listí a jemný závan větru doplnil scenérii která by už sama o sobě byla schopná Viciousovi zlomit srdce… kdyby nějaké měl. Ona byla nepopsatelná, slova vystihující její podobu neexistují a duše samotná není pro smrtelníky pochopitelná. Jemu však stačilo pár okamžiků té strnulé krásy aby ji poznal. Anděl Smrti. Jen velice pomalu se pohnula jeho směrem a udělala krok. Během té chvilky četl v jejích očích něco, čemu by do té doby nevěřil – „My dva jsme jeden“. Andělé ale mívají křídla nebo ne? Žádná křídla na ní totiž neviděl a sám je neměl. Zvedla pomalu ruku k obličeji a v tom si všiml její jizvy.. Sám to moc dobře znal… Andělé kteří nepoznali bolest lásky, tu jizvu nemají. Koukla na něj jedním okem, to druhé bylo schované pod příkrovem vlasů. Popošel nemotorně k ní, nevěděl proč, ale věřil jí. Vůbec nevěděl co má udělat… Přemýšlel jestli to ona vůbec ví. Vypadala trochu nejistě, ale nevěděl, z čeho tak usuzuje. Vzal ji za ruce. Podívala se mu do obličeje, byl vyšší. Všiml si, že se jí nepatrně třásla kolena. Nejsem na tom o moc líp, pomyslel si. Její myšlenky neviděl, ale její cit cítil. Přiblížil svoji hlavu k její, ona si zlehka stoupla na špičky. Bylo to jako hrom, výbuch něčeho uvnitř co nedokázal rozpoznat, cítil v ní to samé když se jejich ústa střetla. Polibek Andělů Smrti, ten který by smrtelníky poslal za hranici života. Oni však byli za hranicí citu. Hruď se jí dmula a tep zrychloval, když ji Vicious pokládal na zem. „Chci tě Kirinko“, řekl, ačkoli to věděla. Nebe získávalo krvavý nádech přestože slunce už dávno zapadlo. Ráj jehož nebe mělo barvu pekla se rozprostíral kolem nich čím více propadali svojí touze. Oba věděli co je bude čekat. Polibek Smrti Anděle zabít nedokáže, ale jejich vzájemná láska ano. „Miluji tě Vici“, řekla Kirinka zcela zbytečně. Tak jako cítili svou lásku, věděli s jistotou že je to jejich poslední večer… Láska dokáže překročit Smrt… stejně tak ale i Život… (end)
Povídka je věnována mojí kamarádce Kiře, která mi ukázala novou podobu možnosti posmrtného života s vyobrazením vlastní ilustrace, která mě prudce inspirovala pro tento příběh. Snad se bude moje interpretace jejího oblíbeného tématu líbit jak jí, tak i vám. x)




Vaše komentáře:

Agnes   Hlasů: 226 - Hlasuj, toto se mi líbí!       03.12.2011 | 15:55

Odde dneška tě nemám ráda! Takhle rozbrečet se málokomu povede a to jsem četla od tebe jenom povídku... Ale na druhou stranu jsi mě zase rozesmíval na chatu, takže to máš u mě dobrý :) Ta povídka je tak krásná, ale zase tak smutná... Ale k tvému psaní to neodmyslitelně patří a to jak to popisuješ... Je to to nejkrásnější, co jsem kdy četla. A jak jsem ti už psala, jsi můj oblíbenej autor :)

Ghost girll   Hlasů: 218 - Hlasuj, toto se mi líbí!       04.11.2011 | 22:57

Moc hezké..:)







Přidejte svůj komentář:

Nick:
E-mail:
Opište pozpátku:  13337
Zpráva:

Nezůstávejte pouze u komentářů, přijďte si také pokecat online do našeho super EMO chatu.



?>